Talentovaná Davidová: Setkání s hvězdami? Radši bych chtěla podpisy
Zdánlivě bezedná zásobárna českých krásek se zbraní na zádech vyšle do domácího Světového poháru nový přírůstek. Dva týdny poté, co vyhrála sprint v rámci Poháru IBU, druhé biatlonové divize, se poprvé v hvězdné seniorské konkurenci představí teprve 19letá Markéta Davidová. "Potkávám lidi, kterým bych si říkala spíše o podpisy," říká sympatická slečna.
Juniorka, která zná areál na Vysočině paradoxně možná nejlépe z domácí výpravy. „Protože tady pravidelně jezdím Český pohár,“ rozesměje se. Naposled byla v ochozech obří arény vloni v únoru, tehdy jako běžný fanoušek.
Povzbuzovala české reprezentanty při Světovém poháru a prý si ani ve skrytu duše neříkala: Jednou si tady zazávodit taky, to by bylo… „Nemyslela jsem na to. Respektive, pokud jsem doufala, říkala jsem si, že to bude spíš až za dlouho,“ vybavuje si.
Jenže letošní sezonu odstartovala více než zdatně. Kromě vítězného sprintu skončila v dalších závodech vždy do dvacítky a průběžně jí patří třetí příčka. Proto si ji trenéři pro akci v Novém Městě na Moravě vytáhli nahoru. V sobotu se to Davidová dozvěděla, na cestě ze závodů v Ridnaun si plynule přesedla do auta k „áčku“ (vracelo se z Pokljuky) a zamířila rovnou na Vysočinu.
Davidová: Světový pohár je úplně něco jiného
Čeká ji velký skok. „Světový pohár je úplně něco jiného. Vidím kolem sebe holky, na které se dívám jen v televizi, je to o dost větší než IBU Cup. Navíc jsou o dost větší profesionálky. Pořád je tady samozřejmě sranda, ale je to jiné, je to větší biatlon. Některé věci třeba děláme trochu jinak, tak se dívám kolem sebe a snažím se třeba něco okoukat. Snad to k něčemu bude,“ přemýšlí.
Atmosféru, do jaké rovnýma nohama skočí, půjde do sebe nasát dnes jako divák mužského sprintu. Pak bude mít přesnější představu o tom, v jaké vřavě se ocitne zítra sama.
Vyloženě trému prý nemá. Pouze otazník nad střelbou. Závodnice s vytříbeným běžeckým stylem, před kterou mnozí vidí velmi nadějnou budoucnost, se na začátku kariéry nejvíc potýká právě s puškou v ruce. Jednou tak, podruhé naopak, to bývá Davidová na závodech. „Snad to tady bude v pohodě,“ přeje si.
Pochází ze sportovní rodiny; maminka hrála volejbal, tatínek basketbal. „Já na míčové sporty nejsem,“ práskne na sebe. Ráda jezdí na horském kole, učarovali jí koně. Miluje jednorožce, zvířata z dávných bájí, která prý dodávají energii.
Neustále se směje, s bezstarostností sobě vlastní od sebe v nabité konkurenci nic nečeká. Ví, že se bude hlavně učit, Světový pohár je pro ni školou k nezaplacení. Po něm se vrací zase k juniorskému programu. Na jak dlouho, to už bude jen na ní.
SP V BIATLONU NOVÉ MĚSTO 2016 -
Rozhovor s Gabrielou Koukalovou v pátečním Sport Magazínu
